Zpráva z mise č. 12

Ahoj, hezky den

Jak se máte, Vlaďko, Dano a Machy, Ivčo, Mami, Jito, Lenko, Vlado, Pavle, Petře, Radku, Romčo a Michale, Slávku, Marcelo, Jani, Lucia, Nicole, Zuzko, Štěpiku, Žabžo, Tondo, Tati, Dáško, Fidlo, Honzo a Míšo, Honzo a Katko, Kamile, Stáňo, Katko, Jájo, Drne, MKO, Štéťo, Michale a Karolíno, Veroniko, Benží a Věrko, Marťasi, Balvane Jerry, Martino, Tome, paní Novotná a pane Novotný, Řáholče, Léňo, Dane?

Aspoň přes osloveni chvíli s váma ze země, kde dávají lišky dobrou noc.:-)

O přírodě v Dublinu

O liškách

Jednoho rána Lenka přišla vystrašená z ranního běhání v parku. Prý že ji tam pozorovala „liška“, tak vylezla na malou zídku a počkala, až liška odejde. Takřka jsem se tomu vysmál, s vědoucím úsměvem, že v Dublinu je spousta potulných psů. Až do doby, než jiná liška jednoho večera přeběhla šikmo přes křižovatku, 15 metrů ode mne a cca 100 metrů od mojí práce. Další dvě jsme pak spolu viděli v tom parku. Lišky zde mají snadnější život než v divočině, zejména kvůli nepořádnosti Irů, kteří nechávají odpadky na zemi. Proto se přesunují do velkých měst a přebývají v rozlehlých parcích. Také se rády přikrmí z misky domácích zvířat, které jsou před Irskými domky, prý se i stává, že liška a pes nebo kočka ujídají z jedné misky v jednu dobu.

Velký randál způsobuje, když se dva lišáci v noci rvou o teritorium nebo o samičku (prý mnohokrát horší, než když se perou kočky). Kromě lišek žijí v parcích i jezevci a hranostajové. Veverek tu žijí dva druhy, šedé a rezavé. Rezavé jsou vzácnější a jsou vytlačovány šedými.

Naše pomoc parku Marley

Britští lordové v Dublinu v minulosti vysadili okrasný keř Cherry Laurel (= „třešňový vavřín“), který pochází z blízkého východu. Ten se ale přemnožil a vytlačuje původní rostliny. Roste velmi hustě, takže nedovoluje květinám nebo jiným keřům růst. Navíc jeho listy obsahují nebezpečný kyanid (entomologové ho používají ve spreji na hubení obtížného hmyzu).

Jednu sobotu jsme se zúčastnili dobrovolnický akce, kdy jsme v Marley parku, vybaveni metrovými nůžkami na stromky + pilkou, řezali tyhle keřostromy a ponechávali ty původní.

Jak se parky spravují

Odměnou za pomoc v parku nám byla přednáška odborníka, který prováděl průzkum Dublinských parků. Provedl nás různými částmi parku a vysvětloval podstatu péče o park, kdy je potřeba sladit zájmy veřejnosti, která park navštěvuje, a zájmy zvířat a rostlin, které jsou neustále lidmi rušeny. Takřka neustálou přítomnost lidí snese jen velmi malé množství druhů (=> nízká biodiversita parků).

Také trávníky by se velmi brzo vyšlapaly, a tak je nutné je silně hnojit. Výsledkem je, že v nich nežije žádný hmyz a hnojivo se dostává do potůčků a jezírek, kde snižuje kvalitu vody.

Cílem průzkumu bylo zjistit, jak zlepšit správu parku tak, aby byly splněny cíle veřejnosti + aby byl zkvalitněn život divokým zvířatům a rostlinám a zvýšena biodiversita. Mimo jiné byly i oslovováni návštěvníci parku a tázáni, proč do parku chodí, zda by si ho přáli nějak změnit a co jim na parku vadí.

O netopýrech

Jedním ze spokojených obyvatel parků je netopýr. Dospělí lidé neslyší ultrazvuk, který vydávají kvůli navigaci a komunikaci. Mohou ho ale slyšet malé děti. Psi slyší netopýry bez problémů. Právě přítomnost netopýrů může vysvětlit občasné „podivné“ chování psů v noci - budou otáčet hlavou po směru zvuku a hledat netopýry ve vzduchu, my však nebudeme slyšet nic.

Co se u nás asi neví o Bushovi

Onen odborník nám také vyprávěl o tom, jak v okolí města New Orleans byl prováděn před několika lety ještě za prezidenta Clintona průzkum místních bažin. Výsledkem bylo, že bažiny + okolní vegetaci zvyklou na vysokou vlhkost je nutné v okolí města zachovat, protože je to cenná přírodní lokalita + výrazně to pomáhá zadržovat záplavové vody a zabraňuje tak při povodních škodám. Je to jakási obdoba českých meandrů (zátočinek a zákrutů) s vrbičkami a rákosím, které také zadržují velké množství vody a výrazně zpomalují a zmírňují povodňovou vlnu. Když se tyto potůčky a říčky „narovnaly“ a koryta vybetonovaly, povodňové škody se zvýšily.

Clinton na základě tohoto průzkumu vydal zákon zakazující vysušování a výstavbu v této lokalitě.

Prezident Bush však nechal tuto přírodní oblast zastavět komerčními objekty (jak jinak než s ekonomických zájmů), čímž zrušil rozhodnutí svého předchůdce. Je velmi pravděpodobné, že letošní škody po hurikánu by byly mnohem menší, kdyby tak neučinil. O tom však při svých mediálně líbivých a do posledního slovíčka marketingově promyšlených projevech jaksi nemluví.

Kompost i v Irsku – hurá

Někteří možná vědí o naší mánii v kompostováni. V Čechách na balkóně si pěstujeme kompost v přepravce od zeleniny, kde sušíme/kompostujeme bio odpad z kuchyně. Nápad se dokonce zalíbil naším novým nájemníkům a když jsme odjížděli, byli rozhodnuti v kompostování pokračovat. Léňo a Dane, vydržte, fandíme vám :-)!

Tak jsme koumali, jak kompostovat i tady v Irsku. Využili jsme toho, že vláda dotuje kompostovací sudy s cílem snížit irskou produkci odpadu, která patří mezi nejvyšší v Evropě. Také jsme využili toho, že majitelé domů platí za odvoz každé popelnice svých nájemníků 5 €. Slovo dalo slovo, a za slib, že všechno sami zařídíme, jsme od našeho Landlorda (= pronajímatele) Michaela dostali 25 € na zakoupení dotovaného kompostovače. Jak ale dopravit 250 litrový sud na vzdálenost cca 40 minut pěšky? Krásná výzva pro nás :-), když jsme ho vláčeli jednoho večera přivázán na kole domů, nějaký Ir na nás přes chodník volal „Recycling !“, smál se a ukazoval zvednutý palec.

Abychom nalákali ke kompostování i ostatní nájemníky, vyrobili jsme ještě propagační letáček.

Hledání pokladu v ulicích Dublinu

Naše česká kamarádka Nora, která je členkou volejbalové asociace, uspořádala pro volejbalisty soutěž pro čtyřčlenné týmy. Měli jsme splnit řadu úkolů tématicky orientovaných na historii a architekturu Dublinu + na týmovou spolupráci. Strávili jsme s tím příjemně jedno odpoledne a Lenka se rozhodla začít navštěvovat tréninky volejbalu pravidelně.

Jsou Irové skutečně tak přátelští?

Chcete se dovědět, jestli je Irsko opravdu ta země pohádkové přírody, Guinesse a přátelských farmářů? Dneska se s vámi podělím o tom, jak se nám žije v zemi mezi jinými národy, mezi lidmi s opravdu výrazně odlišným způsobem chování, smýšlení a zvyků, v zemi Irů.

Irové jsou skromní

Možná jste se z naší ekonomicky vyspělejší části Evropy setkávali hlavně se sebevědomejma Zápaďákama – ať už Angličanama, Italama nebo Němcema. Irové takový ale nejsou. Spíše se „z povzdálí usmívají“, vyčkávají, jestli na ně přijde řada... Slyšela jsem i jednu Angličanku, která se zlobila, ze Irové nemají vlastní názory.

Já si zase všimla toho, že u mladých Irů je jaksi módní říkat: „nevím, co se mnou bude, jaký povolání bych měla/chtěla dělat, asi raději cestovat...“

Irové jsou stydliví

Irsko bylo vždycky zemí emigrační, nebyla tu práce. Během posledních let se země stala ekonomickou velmocí, ale Irům sláva do hlavy nestoupla. Možná se ještě stále cítí zahanbení svoji „zemědělskou minulostí“ nebo tím, že ještě nemají metro, veřejné toalety jsou stále omšelé, nebo jeden irskej cyklista i jen tím: „my tady žel nemáme sprchy, Irsko není tak civilizované“ (na dotaz, jestli se dá tady na pláži někde umýt). Mladí Irové vnímají jako ostudný přežitek zákaz potratů, nebo „zákaz“ soužití nesezdané dvojice (ale i tihle mladí Irové pak na Hepšík bezmyšlenkovitě odpovídají God bless you – „Dej bůh zdraví“).

Irové jsou pohodáři

A další charakteristika Irska - Pomalost. Ve srovnání s Prahou Dublin vnímám jako mírné městečko, nespěchá se. To, že podle jízdního řádu má jet autobus např. v 8.10 h, 8.30 h....znamená, že se autobusu dočkáte zhruba v patnáctiminutovém až půlhodinovém intervalu.   

Irové jsou vlastenci

Na co jsou Irové ale opravdu hrdí, je jejich literální (Joyce, Shaw, Swift, Wilde) a hudební tradice. Popravdě, já jsem nevěděla, že U2 jsou Irové a Enya žije ve vile na pláži pod Dublinem. Žel i tady jsou ale lidi chytlaví na americkou coca-colu, hranolky a nebo právě i hudbu – děti už by se těžko učili s národní hrdostí hře na housle nebo lyru, natož pak irštinu.

Shrnuto, žije se mezi nimi dobře, ráda potkávám na ulici v Rathmines „sousedy“ a těším se až přijdeme blíž– jak asi budou vypadat, až se usmějou...

Fůra práce pro Iry i ostatní

Čechům se teď hodně točí myšlenky okolo práce. Jak si ji najít, udržet, něco si vydělat...

No a já porovnávám a porovnávám, v čem je to v Irsku jiné.

Zdá se, že jsme si v Čechách pořádně nechali vzít svá práva zaměstnanců. Odbory se „neosvědčily“... a kdo teď teda chrání zaměstnance? Přijde mi tady ohromné, jak se v Irsku podniky o své pracovníky starají... podnikové penzijní schéma, soukr. pojištění, financují odborné kurzy, na které se zaměstnanec sám přihlásí, organizují dárcovství krve přímo v podniku, pořádají party (pro zvýšení pocitu loajality s firmou – či pro dobrý pocit zaměstnance?).  No, my máme v práci ještě měsíční meetingy o výsledcích, pravidelné pohovory jednotlivců s vedením a přesné statistiky výkonnosti a kvality, a s tím spojené předávání cen za nejlepší výkon a kvalitu odvedené práce. Tomu říkám „personalistika“!  S kolegy se (zatím úspěšně) upozorňujeme na každý americký brainwashing.

Ještě jedna událost mě zaskočila – dvě minuty ticha ve stoje za počítačem – za oběti londýnského útoku (od té doby už proběhly dva cvičné „požární a teroristické“ poplachy a namátková přezkušování z Bezpečnosti práce).

Závěrem

Věříme, že si v našich zprávách stále nacházíte to, co vás zajímá. Těšíme se moc na listopad, kdy za náma přijedou na dovču Dana a Machy, studujeme si o Keltech, Vikinzích, Svatým Patrikovi.... tak příště třeba i o tom a o mýtech Irska? Ahooj a i nashledanou.

Potěší nás jakékoliv vaše zprávičky a nebo třeba jen obrázek z dovolené v Čechách :-)

P.S. Tygr má nyní další kamarádku, o kterou se hezky stará. S Tygrem se seznámila přes agenturu Stáňa & spol. Naštěstí se dobře snáší s němou Mímou - viz. foto (jen Tygr teď nemá moc času, takže tuhle zprávu jsme museli napsat sami)

.