Zpráva z mise č. 10

Ahoj, zdravíme Vás opět z Irska a přinášíme novou snůšku našich zážitků a postřehů z Irska, tentokrát hlavně s ekologickou tématikou. Rádi bychom se s vámi podělili o to, co se nám honí hlavou. Těšíme se na vaše reakce...

Podporujeme irské farmáře proti Shellu...

Shell (nadnárodní společnost zpracovávající ropu a zemní plyn) se chystá stavět rafinerii a vysokotlakový ropovod v Irsku v provincii Mayo. V této provincii se totiž nachází naleziště zemního plynu. Několik místních farmářů odmítlo prodat svoji půdu a Shell je nechal uvěznit. Nebyl s tím spojen žádný řádný soud, farmáři dnes jsou již čtvrtý týden za mřížemi, přestože nespáchali žádný zločin.

Tuhle neděli se konala v Dublinu demonstrace proti postupům Shellu, které jsme se zúčastnili. Dozvěděli jsme se tam, že při podobné příležitosti v Nigérii se proti Shellu postavil místní spisovatel a novinář. Spolu s dalšími. 8 odpůrci byl uvězněn a poté popraven. Tuto událost připomínaly některé transparenty - "Shell, we know your history - Nigeria" (Shell, známe tvou historii).

Pochybný je i postup Irské vlády, která udělila firmě Shell licence na těžbu plynu. Shell může plyn těžit a prodávat a dosahovat tak nezměrných zisků. Irové to chápou jako nesmysl a ropu vnímají jako surovinu patřící všem Irům. Chtějí aby platili vysoké daně (podobný případ byl v Norsku, kde ale Shell musí platit 70% daň).

Demonstrace jsme se zúčastnili náhodou, když jsme na cyklovýletě do botanické zahrady udělali zkratku přes Trinity College (Dublinská universita) a objevili agitační plakátek - demonstrace začínala za hodinu. Tam jsme nemohli chybět, a už to bylo. Zajímavý taky bylo, že jsme se v davu náhodou potkali s mým kolegou Arturem (Artur je taky programátor, který sedí v Mapflow naproti mě a pochází z Polska). Nafotil řadu zajímavých snímků z demonstrace.

Poklad z antikvariátu

Při pochůzkách Dublinem jsme nakoupili za 2 € několik knížek, mezi nimi i The Greenpeace chronicle od Roberta Huntera, jednoho ze zakládajících členů Greenpeace. Knížka nás hodně zaujala, přestože je stará cca 25 let a popisuje události ještě starší. Je v ní nejen ekologie, ale i mystika, lodě Greenpeace se plaví pod vlajkami, které jim daroval tibetský dalajláma, severoameričtí  indiáni i OSN. V konfrontaci s přírodními živly, s ostatními živými bytostmi zažívají pocity úcty a pokory.

Následující kapitolky popisují ekologická témata popisovaná v knize, koho to nezajímá, snadno je může přeskočit (ahoj Šťéťo, to neznamená, že by sis to nemohl přečíst:-)!)

Nukleární testy Ameriky a Francie

Dozvěděli jsme se o tom, jak Amerika v období studené války prováděla nukleární testy (většina na Kamčatce v podzemí), v nichž postupně zvětšovala sílu testovaných bomb. Detonace v roce 1971 byla 250 silnější než atomová bomba, která vybuchla v Hirošimě. Greenpeace se se svou lodí snažili zabránit testům tak, že vpluli do testovací zóny. Stejnou strategii zvolili na Murroroa, ale tam je zajala Francouzská armádní loď a zmlátili je tak, že jeden z nich přišel o oko. Naštěstí se to jedné z členek posádky podařilo nafotit a film ukrýt, takže pak vyhráli po vleklých sporech soudní spor s francouzskou vládou, která do zveřejnění filmu tvrdila, že nepoužili násilí..

Před týdnem jsem shodou okolností viděl krátkou reportáž na EuroNews o demonstraci v Paříži, která připomínala událost potopení jedné z lodi Greenpeace bombovým útokem, zřejmě na příkaz francouzského presidenta F. Mitteranda (více viz. ). Zemřel přitom jeden novozélandský novinář.

Proč jsou vlastně ty testy tak nebezpečný? Těžkou uvěřitelný svědectví o tom podává článek xxx, jak Američani "zapomněli" evakuovat při jednom z testů jeden tichomořský ostrov. Skončilo to tak, že na ostrovany celý den sněžil radioaktivní popílek a následně většina onemocněla nemocí z ozáření. Děti se rodí postižené. Američané tam pak dováželi všechno jídlo a pití v konzervách, protože místní zdroje byly navždy kontaminovány. Ostrované neúspěšně požadovali po dlouhou dobu po americké vládě přemístění na jiný nekontaminovaný ostrov, nakonec byly převezeny loďmi Greenpeace.

Lovení tuleních mláďat

Knížka popisuje i jeden ze skvělých nápadů moderního člověka jak vytřískat z něčeho hromadu peněz.Čerstvě narozená mláďata tuleňů mají totiž bílou kožešinu, která je velmi ceněná. Ideální věk tuleně je kolem dvou týdnů, kdy ještě ani namá tolik masa, aby se ho vyplatilo zužitkovat. Tuleni se v té době rodili v desetitisícových množstvích poblíž New Foundlandu uprostřed ledových ker. Komerční ledoborce se tam ale dokázali probourat, vyskákali chlapíci s násadama od krumpáčů a začali šířit zkázu. Z mláďat stáhli pouze kožešinu, holá tělíčka nechali na ledu. Greenpeace se podařilo přilákat pozornost světových médií na tenhle problém pomocí Sprejovacího plánu - chtěli postříkat sprejem co nejvíc mláďat a znehodnotit tak jejich kožešinu. Kanadská vláda však vydala "rychlozákon" Zákaz sprejování tuleňů, takže nakonec je chránili vlastními těly (přestože takhle zachránili jen desítky mláďat, nafotili toho hodně a přilákali světovou pozornost). Možná si někteří i vzpomenete, že kampaně proti tuleňům se zúčastnila i Bridgitt Bardotová.

O ruských a japonských velrybářských flotilách

V 70. letech brázdili moře podivné ruské a japonské flotily. Několik menších lodí bylo vyzbrojeno dělem schopným vystřelit obří harpunu. Tyto lodě doprovázely "tovární loď", která byla tak velká, že měla vzadu vrata, kterými prošla celá obrovská velryba dovnitř, kde byla rozporcována a uložena do mrazících boxů. Problém byl nejen v množství velryb, který takhle ulovili (cca 10 tisíc ročně), ale i v tom, že lovili i mláďata, která nedosahovali mezinárodních limitních délek. Greenpeace se snažili bránit tyto mořské veletvory tak, že na malých gumových člunech vplouvali před hlavně harpunovacích lodí a působili tak jako živé štíty chránicí velrybí stáda. Krásná je příhoda o tom jak jedno stádo poté, co bylo zachráněné na jedné z akcí, přišlo greenpeace lodi poděkovat.