Zpráva z mise č. 6

Ahoj vsichni ctenari naseho obcasniku. Tento dil bude hlavne o bydleni.

Podarilo se nam konecne usadit se a najit si bydleni “appartment”, coz znamena nejaky soukromi a uz zadnej hostel s dalsimi X lidmi. Je to jeden vetsi pokoj, v nemz je postel pro dva, kuchynsky kout, lednicka, nejaky nabytek, pohodlne kreslo a krb.

Je to asi tak hodinu pesky do centra, ale Lenka to ma do prace s pouzitim mistniho vlacku asi pul hodiny. Je to v moc krasny ctvrti plny tichych domku a ne moc rusnych silnic. Mame sdilenou koupelnu, nikdo z nas nevi, kolik lidi ji jeste pouziva :-). Dole je k pouziti sdilena pracka, je tam takovy strojek na pocitani elektriny, do kteryho se musi hodit 2 €, aby pracka zacla fungovat. Ale casto se povede, ze tam nejaka elektrina zbyde od minulyho prani a pak pereme zadarmo. Pracka je pro nas velka vyhra, protoze prat veci ve spolecnych umyvarkach v hostelu byla fakt sila.

Co je trochu problem, je ze je nam v tom byte zima. Nastesti jsme si jiz udelali nejakou zasobu dreva, takze si muzeme zatopit kdykoliv v krbu. Drevo jsme nasli v kontejneru s odpadni suti ze stavby, a kde se vzal, tu se vzal, objevil se muzicek komu ta stavba patrila a jeste nam pujcil pilku, abysme to mohli narezat a snadneji odnyst. Mily clovek :-). Je tu take ustredni topeni, ale to funguje jenom kdyz je venku urcita teplota, a ta je zrejme nastavena dost nizko, protoze zatim topeni fungovalo jen jednou a to byla venku fakt kosa.

Bohuzel to mam dost daleko na Internet, kde mam predplacenych 10 hodin (za 10 €) – to je u tech Indu. Takze se s notebookem dostanu jen zridkakdy. Treba kdyz Lenka prijde z prace a pujci mi litacku na ten mistni vlacek, pak se muzu dostat do mesta a propojit se s Internetem.

Jinak je tu cca 15 minut chuze vzdalena knihovna, kde je taky internet, ale je to tam dost nabity.

 O weekendu jsme prozili zajimavy vylet do Wicklow Mountains (velka malo obydlena oblast jizne od Dublinu). Driv v nasem bytecku bydlel takovej sympatickej cernoch Derick. Neco vam o nem napisu, protoze je hodne zajimavej. Derick nam tady nechal zadarmo spoustu vybaveni jako je nadobi (talire, pribory), kakao, kastroly a jeste nam sem privezl funkcni plynovej sporak i s bombou a nic za to nechtel. Tenhle cernoch tady pracuje u americky firmy jako bezpecnostni technik a personalista na stavbe nejaky vladni budovy. Jeho firma ho casto posila nekam do zahranici, takze pracoval 6 let v Cine, pak taky v Japonsku a na Tchaiwanu. Moc z toho ale nadsenej nebyl, protoze si neuzije vubec svoji rodiny, ktera je v Americe. Jeho maminka je Egyptanka a po ni zdedil zidovsky nabozenstvi. Asi proto vubec neji maso ani nepije alkohol. Tatinek je Sved.

Kdyz jsme se prisli na byt podivat, vypadalo to tady jako v posilovne, protoze Derick tady mel natahanou spoustu cinek a cviciciho nacini. Kdyz jsem se ho zeptal, jak casto cvici, tak mi rekl ze 6 dni v tydnu 3 hodiny denne. Je to vubec mozny :-)? Zajimalo me, jaky je jeho smysl zivota, a rekl mi, ze “Serve others” (slouzit ostatnim). Tahle odpoved se mi zdala hodne dobra.

Derick nas vzal v nedeli autem do Wicklow mountains, kam jsme se s lenkou chteli uz dlouho podivat. Z vyletu vam posilam dve fotky. Vylet nam udelal moc dobre, i kdyz jsme hodne jezdili autem, coz az tak nemusime.

 Praci jeste porad nemam, ale doufam, ze pristi zprava uz bude o me nove praci. Prvni pohovor (BearingPoint) nedopadl, vybrali nekoho jineho, u Fineosu jsem jiz byl na druhem pohovoru, a do konce tydne mi daji vedet. Myslim, ze mam tak sanci 50%, ze me vezmou.

 Jeste jeden postreh, ktery jsme tady ziskali. Tim, jak je vsechno pro nas velmi drahy, zjistili jsme, ze si vseho daleko vic vazime. To je najednou radosti, kdyz mame k snidani ne jenom toust s maslem a marmeladou, ale i nejaky ten syr! To se mame, kdyz si koupime sadu svicek a jednu nebo dve si vecer zapalime! To je nam pekne, kdyz si konecne zatopime, a je nam teploucko. Myslim, ze chudy lidi prozivaji zvlastni stav stesti z veci, ktery si vydobydou, coz je dar, ktery je tem bohatym odepreny. Ne ze bych chtel byt chudy, ale chtel bych si tuhle radost uchovat i po navratu domu. Jenze kdyz si tam clovek muze dovolit koupit cokoliv (a vetsinou to taky udela, aniz by to potreboval), pak se ta radost jaksi vytraci. Trochu nam to taky pripominalo valecnej stav, kdy bylo vseho malo, a muselo se se vsim setrit – tepla, jidla, obleceni, vseho. Nase rada tedy zni, nekupujte si, co nepotrebujete, protoze stejne z toho nebudete mit zadnou radost a bud to vyhodite, nebo vam to bude doma prekazet. Ale kdyz uz si neco koupite, co potrebujete, mejte z toho radost a vazte si toho, ze to mate, nekdo to treba mit ani nemuze.

 Tak se mejte krasne a uzivejte si!

 P.S: Dekujeme pi Krausove za zaslani balicku s tim, co jsme z Cech potrebovali (samy nezbytnosti, jako ucebnici anglictiny pro Lenku nebo baterku do hodinek pro Paju)

 Lenka a Pavel

Tento dil napsal Tygr  Diky tygre !