Zpráva z mise č. 5

Kamarádům a blízkým ahoj …

Děkujeme za Vaše ohlasy, ze všech máme samozřejmě radost a těšíme se na další…J

Dneska pro Vás máme velkou zprávu: UZ PRACUJU !!!

Protože jste se na to někdo ptali, jakým způsobem si tady hledat práci, tak tady je postup (třeba se bude někomu hodit), většinou se všechna Office práce shání přes personální agentury.

A)    odpovědět na inzerát (z „Úřadu práce“, z novin nebo z internetu) – kontakt obvykle vede na personální agenturu

B)     Pohovor v pers. Agentuře, která zhodnotí vhodnost uchazeče a eventuálně ho pošle na pohovor k potenciálnímu zaměstnavateli (svému klientovi). Pečlivější zaměstnanci ag. Vybaví uchazeče informacemi o firmě a tipy pro interview.

Lenka už teď má psaní dost, tak bude psát Pavel.

C)    Očekávat telefonát od agentury, že zaměstnavatel je spokojen s CV a souhlasí s Interview – buď po telefonu, nebo přímo

D)    Jít na interview, tam zazářit a očekávat, zda budete přijatý

E)     První den přijít do práce a očekávat, jestli s váma sepíšou smlouvu některý z dalších dnů (u mě to bylo plánováno na třetí den a stalo se čtvrtý den)

F)     Očekávat jestli vám zaplatí výplatu – u Léni se ještě nepotvrdilo

Zdá se, že sehnat práci programátora tady není ani těžký, ani lehký, je ale jistý, že bez práce není práce. Každý den v týdnu pracuji na shánění práce cca 5 – 10 hodin (maily, internet, knihovna, telefonáty…). Zdá se, že programátoři z Čech tu mají dobrou pověst – jeden konzultant z personální agentury mi řekl, že v jedné firmě mají zájem především o nějaký mý kolegy z Čech, jestli nějaký neznám… To pro mě může být výhoda, a taky jsem proto zemi původu nechal v životopise.

No, ale jestli si myslíte, že jsme z toho že má Lenka už práci právě teď nadšený, tak to tak úplně není pravda, protože jsme na nějaký výskání moc utahaný. Teď jenom tak sedíme a píšeme a jsme rádi, že jsme rádi. Právě jsme se (opět) přesunuli do dalšího hostelu, zde budeme dvě noci a pak se suneme již do vlastního pokoje, který jsme si pronajali na cca 9 měsíců. Je to takový kumbálek s postelí pro dva, televizí a kuchyňským koutkem, koupelna se sprchou je na chodbě a aby fungovala pračka, musí se tam hodit €. Ale nám se to moc líbí, protože tam je k tomu ještě malá zahrádka, kde si plánujeme posekat trávu a postavit si nějaký altánek J (Zatím tam je solidní bordel, ale místa je tam hodně).

Tenhle pokojík je pro nás terno, protože za bydlení v hostelu platíme cca 700 € měsíčně a to bydlíme s dalšíma 8-10 lidma, kdežto tady to máme sami pro sebe a konečně budeme mít nějaký soukromí (platíme 490 €). Akorát je to cca o 30 minut pěšky dál od centra, ale to až tak velkej problém není.

Ještě napíšu něco o sobě a o práci, v pondělí a v úterý jdu na dva pohovory (firma BearingPoint a firma Fineos), docela se těším, jak to dopadne, budu psát na obou nějaký technický test z Javy + pohovor s nějakými „experty“, a když uspěju, ještě není vyhráno a musím jít další den na pohovor s HR „expertem“ (rozuměj Human Resources – personalista). Prosím držte mi pěstičky, bude to moje první Face to Face interview…

Uff, ještě snad dodám, že teď sedíme v kuchyni, protože do pokoje je nám dovoleno vlézt až ve dvě, ale bývalý hostel jsme museli opustit už v 10, takže teď čekáme až nás tam konečně pustí.

Mějte se fšichni moc pěkně

Speciální pozdrav posíláme novomanželům Michalovi a Karolíně ! Doufáme, že se svatba vydařila a že vám nezbylo žádné jídlo které musíte sníst v novém společném životě.

Lenka chce ještě něco připsat (teď se ptá: „A musí tam bejt to ‘Lenka chce ještě něco připsat ?‘):

Pár sociálních postřehů:

Nedělá se tu rozdíl mezi lidmi z různých národů, „jako kdyby byl“ každý stejně hodnotný. Na rozdíl od naprosto odlišných zkušeností z Německa.

I silnější ženy se mohou těšit oblibě

Byť tu neexistují paneláky, lidé jsou tu zvyklí na mnohem horší podmínky bydlení než v ČR. Není samozřejmostí mít vlastní soc. zařízení, pračku. Bydlí se i v suterénech nebo přímo u železnic a rušných silnic. Jen málokterý domek má svojí zahrádku. Proč tedy potom nebydlet v paneláku?

Zdá se, že je tu lehké navázat kontakt s ostatními lidmi, je totiž běžné, že se úplně cizí člověk – na ulici, v hostelu, ve vlaku …zeptá: Haj, hau ár jú a zřejmě i očekává pokračování konverzace.

Lidé jsou tu hodně různí, někteří nosí zimní bundy, jiní letní šaty, někdo sedí na chodníku, jiný na schodech (čeká, až se mu dobije mobil), většinou jsou uvolnění.

Setkáváme se v hostelech s bezstarostnejma teenagerama z Německa, Francie, Japonska!, co si vyrazili na pár dní na výlet. Pavla konsternuje, jak se vrací ve 2 am z pařeb, mě zase, jak se vrací s plnýma taškama z 5. nejdražší ulice na světě – Grafton Street. …No, máme si co v sobě přebírat…

Dohadovali jsme se s Pavlem, jestli místní lidé rádi vítají cizince, co sem přijíždí na práci…. Zatím jsme se ale vždycky setkali s pozitivní reakci na naše slova: Jsme z Čech a chceme tu pracovat. Možná je tady díky cizincům mezinárodní centrum – s mezinárodními centrálami firem… a tudíž i příjem pro Dublin?

2. naše dohadování: zda koupit (překoupit) kolo za 20 EUR, když se dá v krámě koupit za 300 EUR. Měli byste radost, jezdit na takovém levném kole, kdybyste věděli, že….? Prosím, můžete přidávat své názory, postoje…J

Jestli jsme Vás ještě neunavili:  Tak něco o tom, kde pracuju:

Pracuju ve firmě Zomax, která poskytuje servis Microsoftím zákazníkům. Konkrétně mám na starosti licence pro německy mluvící zákazníky. Jsem moc ráda, že tu práci mám, ikdyž Pavlovi se tím hodně omezily možnosti hledání práce (musel odříci 3 rozjednané práce mimo Dublin). Mý kolegové jsou různých národností a jazyků, zatím je to pro mě velkým chaosem a čekám, co z toho bude…No, je to pohoda L, jenom pořád nechápu, kde se u mě berou potíže se zažíváním…, věřím, ale že budeme mít časem z práce radost    i z Pavlovi práce….

Ahojky

Ahooooj !