Jaký měl přínos jarní rýžový půst
V neděli jsem skončil svůj pětidenní jarní půst. Pokusím se shrnout, jaké pocity jsem při něm měl a co jsem se nového o sobě dozvěděl.
Co jsem se při půstu dozvěděl
Intenzivnější vnímání
Když jsem se dostal do přírody, lépe jsem vnímal vůně a více jsem si vizuálně všímal a užíval svého okolí.
Fyzická slabost
Během půstu jsem se cítil slabý a byl jsem nucený šetřit energií, kde se dalo. O nějakém intenzivním sportu nebo třeba delším běhání nebylo možné ani uvažovat.
Větší klid
Lenka mě často opakovala, že se jí líbí, jak jsem byl klidný a jak mě nic nedokázalo vytočit. Dokonce se jí to zalíbilo natolik, že si tento týden zařadila svůj vlastní jednodenní rýžový půst. Sám jsem si na sobě nějakého většího rozdílu nevšiml, ale je pravda, že ruku v ruce s fyzickou oslabeností jsem neměl ani chuť, ani sílu na nějaké vytáčení se.
Velké množství času navíc
Uvědomil jsem si, kolik času normálně mimo půst strávím jídlem. Nejedná se ale o vlastní čas při jídle, ten jsem trávil při půstu taky. Jde o čas, kdy na jídlo myslím, kdy koumám (často z nudy nebo z potřeby vyhnout se nějaké nepříjemné práci), co si dám nebo uvařím. Také frekvence vysedávání na záchodě se odhadem zmenšila dvakrát (třeba celý den nebo dva jsem vůbec nemusel jít).
