V neděli jsem skončil svůj pětidenní jarní půst. Pokusím se shrnout, jaké pocity jsem při něm měl a co jsem se nového o sobě dozvěděl.

Co jsem se při půstu dozvěděl

Intenzivnější vnímání

Když jsem se dostal do přírody, lépe jsem vnímal vůně a více jsem si vizuálně všímal a užíval svého okolí.

Fyzická slabost

Během půstu jsem se cítil slabý a byl jsem nucený šetřit energií, kde se dalo. O nějakém intenzivním sportu nebo třeba delším běhání nebylo možné ani uvažovat.

Větší klid

Lenka mě často opakovala, že se jí líbí, jak jsem byl klidný a jak mě nic nedokázalo vytočit. Dokonce se jí to zalíbilo natolik, že si tento týden zařadila svůj vlastní jednodenní rýžový půst. Sám jsem si na sobě nějakého většího rozdílu nevšiml, ale je pravda, že ruku v ruce s fyzickou oslabeností jsem neměl ani chuť, ani sílu na nějaké vytáčení se.

Velké množství času navíc

Uvědomil jsem si, kolik času normálně mimo půst strávím jídlem. Nejedná se ale o vlastní čas při jídle, ten jsem trávil při půstu taky. Jde o čas, kdy na jídlo myslím, kdy koumám (často z nudy nebo z potřeby vyhnout se nějaké nepříjemné práci), co si dám nebo uvařím. Také frekvence vysedávání na záchodě se odhadem zmenšila dvakrát (třeba celý den nebo dva jsem vůbec nemusel jít).

Další úspora spočívá ve vaření. Uvařit si rýži trvá chvilku, stačí proprat a dát do papiňáku. Ale než si uvařím nějaké zbytečně komplikované jídlo, třeba knedlíky se zeleninovou omáčku na cibulce nebo chleba mazaný máslem a sýrem, posypaný sekanou petrželí a potřený česnekem a kečupem, to nějakou chvilku zabere. Navíc jídlo komplikované na přípravu je často hůř stravitelné, kvůli různému způsobu trávení různých přísad.

Vytříbení chuti

To, co bych normálně považoval za lahůdku, se mi při půstu zdálo jako matlanina. Např. normálně bych si „pochutnal“ na makové bábovce, přikusované k bílému jogurtu. Při půstu mě však taková představa vůbec nelákala, zato mě velmi lákalo buď dát si bílý jogurt, nebo tu bábovku, ale samostatně.

Průběh půstu

1. den – slabost a vnímání stromů

Zjišťuju, že doma nemáme ani celozrnnou rýži, ani hnědou rýži, jen obyčejnou bílou rýži z Kauflandu. Zaúpím (* viz. poznámka) a uvařím si dvě porce.

Začnu miskou rýže k snídani, kterou sním ve vlaku. Je s trochou másla, co tam propašovala Lenka ;). Pracovně totiž jedu do Prahy, na cestě z Holešovic k řece vnímám stromy, které míjím. Koukám se na jejich koruny a líbí se mi. Předtím jsem vždycky koukal na zem nebo se díval na lidi. Vnímám pocity fyzické slabosti, asi jako na počátku nemoci. Po schodech jdu pomalu. K obědu rýže z domu, k večeři taktéž.

Poznámka o prospěšnosti hnědé rýže

Hnědá rýže je původní odrůda a obsahuje řadu minerálů a prospěšných látek, která přešlechtěná a rafinovaná bílá rýže neobsahuje. Bílá rýže byla v Japonsku oblíbena mezi bohatšími vrstvami a považována za „lepší rýži“. Traduje se příběh, kdy verbíři lákali vojáky do japonské armády na slib, že budou jíst jenom bílou rýži. Tažení vojska pak skončilo špatně, protože slib byl dodržen a vojáci živení bílou rýží byli slabí a trpěli špatnou výživou.

2. den – slabost pokračuje, vůně vody

Ráno cesta do práce na kole mi trvá nezvykle dlouho, jedu pomalu. Zato vnímám intenzivně vůni vody z Labe, kolem kterého jezdím, a další vjemy z přírody. V práci se cítím hodně slabý, skoro až malátný. Vysvětluju si to tím, že se čistím od nečistot. Snažím se rýži pořádně prokousat a najít její chuť, ale nedaří se a nechutná mi. Maličko pomůže její jemné osolení.

3. den – porušení půstu

Po práci jdu na oslavu narozenin, kde je spousta dobrot – štrúdl, maková bábovka, obložený talíř s čerstvou krájenou zeleninou, sladká domácí roláda. Všichni si dopřávají a popíjejí víno. Na všechno mám obrovskou chuť. Nakonec selžu a dám si s ostatními na slavnostní večeři čtvrtinku smaženého sýru s pár brambůrkami. Abych si to tolik nevyčítal, vysvětlím si to tím, že bych urazil maminku, která se s tím pro všechny vařila. Tak spáchám svůj první a zároveň poslední prohřešek proti rýžovému půstu.

4. den – odolávám pokušení

V noci se mi zdá, jak jsme si doma sami upekli tu narozeninovou makovou bábovku a jak si na ní pochutnávám. Odpoledne je mi na návštěvě nabídnuta krásně vonící domácí rybí polévka, kterou si všichni pochvalují, a talířek s jahodami se šlehačkou. Odolávám a sním asi osm rýžových sucharů. Konečně kupuju několik balení hnědé basmati rýže 500g za 27 Kč a jedno bílé BIO rýže 500g za 53 Kč a těším se, že budu mít nějakou změnu. Přesto mi k večeři hnědá rýže leze krkem.

5. den – rýže s mrkví je božský pokrm

Je nedělní ráno. Probudím se a chvíli přemýšlím, jestli už náhodou půst neskončil včera. Ať počítám, jak počítám, tak se nemůžu dopočítat. Nakonec akceptuju krutou pravdu, půst ještě trvá i dnes.

Lence k večeři uvařím rýži s míchanou zeleninou. Vezmu strouhanou mrkev a petržel z mražáku, přidám z Kauflandu mraženou zeleninu a osmažím a jemně okořením vegetou. Podle vůně výsledného pokrmu si říkám, že to je asi to nejlepší jídlo na světě. Odolávám a sním svoji vařenou rýži.

Závěr

Jsem rád, že jsem do toho šel. Asi jsem čekal nějaký lepší průběh, ale i tak to stálo zato. Nějaký další půst někdy zase určitě zkusím, ale už to asi nebude rýžový. Přemýšlel jsem třeba o jablečném půstu, ale to je ještě ve hvězdách.