Stává se mi, že při pokusu o soustředění na dech se mysl rozběhne a začne generovat obrazy navazujících událostí, kterými se pak začne zaobírat namísto dechu. Je to velmi podobné stavu před usnutím a usínání, kdy realita (v našem případě výdech a nádech) se pomalu prolne a změní se v sen. Pak už samozřejmě nemeditujeme, ale sníme, myslíme, vnímáme obrazy generované myslí. Rádi bychom mysl ukáznili a snížili frekvenci, s níž tyto sny generuje a nechává se jimi unášet.

Řešení

Mysl může takto reagovat, pokud má přebytek energie. Jedná se tedy o opačný stav, než když dochází k usínání. Přebytek energie získá, vkládáme-li do soustředění příliš velké úsilí. To se může stávat třeba lidem z „vyspělých“ zemí, kteří jsou příliš orientovaní na výsledek, lidem jdoucím sebevědomě za svým cílem.

Nápravou může být, pokud mysl trochu zklidníme, snížíme její nabuzení. Toho lze docílit např. takto:

• Uvolnit se, povolit úsilí, metaforicky řečeno jedním okem mysli sledovat předmět meditace (např. dech), a druhé nechat relaxované bez úsilí.
• Projet těla myslí seshora dolů (od hlavy k patě) – tedy opačně, než když jsme řešili mysl malátnou