6. dějství

Regard pozoroval skrz zástěnu proti hmyzu spícího vojevůdce. Stál s taseným mečem v Akrijově stanu a vychutnával svoje vítězství. Černý dráp odvedl skvělou práci. Obdivoval, s jakou efektivitou bojovali. Při boji v noci používali jedenapůlruční meče, které měly speciální úpravu. Na jejich čepeli, která byla dlouhá asi čtyři lokty, byl naznačen obrys daleko kratší zbraně, která pokrývala asi dvě třetinu délky. Uvnitř obrysu byla čepel ponechána lesklá, zato zbývající třetina byla začerněná pomocí rozpáleného oleje smíchaného se sazemi. Stráže nevycházeli ze svého posledního údivu, když jim neexistující konec čepele zdánlivě krátkého meče Baradových mužů zajížděl do útrob. Také jejich zbroj byla pozoruhodná. Byla vyrobena z kombinace kůže, ztvrdlé vařením, a pružné, pevné kůry jistého druhu dubu.

Jenom díky bleskově rychlé akci samotného Barada se nespustil při průniku přes stráže poplach. Zatímco ostatní hlídkovali venku, Regard vstoupil se dvěma muži do bohatě zdobeného stanu, ověšeného zevnitř těžkými gobelíny.

Regard pokynul mužům směrem k lůžku, a během krátkého, tichého boje byl obávaný velitel svázán lanem, sedící na pohovce s roubíkem v ústech.

„Konečně tě vidím. Nevypadáš tak mocně, jak se o tobě vypráví.“. Zkoumal jeho tvář. Pozoroval ho a v jeho očích byla jen nenávist. Co ho překvapilo, nenalezl tam ani stopu po strachu. Rozkázal přiložit mu dýku ke krku a sundat mu roubík. Pochopil to.
„Budu tě muset zabít.“

„Nemůžeš mě zabít, nikdy. Když mě zabiješ, znovu obživnu. Kdo jsi vůbec?“

„Strach ti zatemňuje mozek, Narate.“, řekl Regard, i když věděl, že to není pravda. „Stačí jedno mé slovo a to je nevyhnutelné. Za následující chvilky života vděčíš jen tomu, že se tě chci na něco zeptat.“

„Prosím, posluž si. “

„Co se s tebou stane, až tě zabiju?“

„Už jsem ti to řekl. Přestanu sice v tomto světě existovat, ale v jiném se opět narodím a budu silnější. Náš svět se vrátí do minulosti a vše se ocitne do stavu, jaký byl před tímto dnem, nebo možná ještě dřív.“

Regard považoval rozhovor nejprve za zajímavou záležitost, nyní však začal ztrácet trpělivost. „Nevěřím ti, plácáš nesmysly. Nikdy se nemůže odestát to, co je jednou vykonáno. Minulost se nemůže vrátit zpátky. Existuje spousta důkazů, už jenom třeba paradox toho, že v minulosti by jsi zabil svého předka. Narodil by ses po tom? Jsi na omylu.“

„Vůbec nic jsi nepochopil. Nemýlím se, jen naslouchám Hudbě. Jsi omezený svým tupým myšlením, nikdy nepochopíš, co je tvým životem. Už s tebou nechci ztrácet čas. Dám ti ale ještě poslední šanci, protože se mi líbí tvá odvaha, s jakou jsi sem přišel. Rozvaž mě, a staň se mým leníkem!“

„To už nebudu dále snášet!”. Poté přetáhl roubík zpátky přes Akrijova ústa. Pohlédl významně na jednoho z Baradových mužů a provedl významné gesto. To, že rozuměl, potvrdil muž přikývnutím. Nato Regard vyšel ze stanu a poté, co vyšli i oba muži, dal rozkaz k ústupu. Pak vypustil ze své torny holubici.

…

Epilog

Rozmrzelé zamručení zaznělo pokojem. Přemýšlel nad tím, kde udělal chybu. Tohle nečekal. Ten algoritmus musel být opravdu moc chytrý.

„Jirko, co je s tebou, pojď už konečně!“

„Ano mami, vždyť už jdu…“

Co se dá dělat, stejně už bude muset jít za chvíli večeřet. Pohnul s myší a na obrazovce se rozzářil modrý obdélník. Šipkami najel na nápis Akrij Narat – před Batalixem 2 a poklepal myší. Na tlačítku byl žlutý nápis: LOAD GAME