Jak už jsem naznačoval v předchozím článku, při meditaci všímavosti (ánápánasati) se mysl koncentruje na jediný předmět, na dech. Veškeré další vjemy nebo myšlenky, které by vytěsňovaly dech z naší mysli, se označují vnitřní mluvou jako poruchy.

I když hlavním cílem této meditace je zklidnění mysli, jako vedlejší produkt se tím cvičí i schopnost koncentrace na jediný předmět zájmu. Tak, aby byla mysl jako paprsek laseru zaměřený do jednoho bodu. Lidově řečeno, meditace učí tomu nedělat jednu věc a nemyslet na druhou.

Na meditačním kurzu jsme při jídle prováděli podle instrukce učitele podivné praktiky… Nejdřív jsme nabrali jídlo lžicí a donesli ho do pusy. Než jsme však začali žvýkat, lžíci jsme zase položili. Díky tomu jsme se mohli plně soustředit na chuť v ústech a nemuseli se nechat rušit druhou činností - držením lžíce. Koncentrace na chuť pak byla maximální a také požitek z jídla byl silnější, než když jsme u jídla přemýšleli nad blbostmi.

Vrh vařeným hráškem

Sám jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jak záludné může být polevit v koncentraci na prováděnou činnost. Při nabírání hrachové kaše jsem začal myslet na svůj nový notebook, a fííí, obsah lžíce jsem si vystřelil do klína.

Jak jsem doma rychle vybalil

S vybalováním věcí po akcích mám vždycky problém, nechce se mi do toho a často věci v batohu leží pár dní, než se odhodlám je uklidit. Když jsme se však vrátili z kurzu, zaměřil jsem svoji koncentraci na vybalování a během zhruba půl hodiny bylo všechno uklizeno, včetně špinavého prádla spokojeně se peroucího v pračce. Nenechal jsem se ničím vyrušit a ušetřil jsem spoustu času.

Koncentrace při čajovém obřadu

Japonci toto pravidlo nedělat víc věcí naráz přivedli k dokonalosti při čajovém obřadu. Například nebudou nalévat čaj z konvice do misky, kterou by drželi v druhé ruce. Nejprve si misku přiblíží k tělu a položí ji na zem. Pak uchopí konvici a nalejou čaj do stojící misky. Tak se vyhnou současnému držení misky a lití čaje.

Zdánlivě to vypadá jako prkotiny, ale pokud je činností, kterou člověk provádí, namísto pití čaje řízení auta nebo hlídání malého dítěte, nekoncentrovaná “zamyšlená” mysl je zbytečným rizikem, kterému se lze vykultivovanou schopností koncentrace vyhnout. Když si to člověk poskládá dohromady, těžko se potom chápe, že řada řidičů nejenom řídí, ale i pije, jí, telefonuje nebo dokonce čte noviny.

Lze paralelní aktivitou ušetřit čas?

Taky vás tohle napadlo? Je to přece zdánlivě tak jasné. Třeba při mytí nádobí si můžu promyslet, co nakoupím. Nebo při nakupování můžu vyřešit nějaký pracovní oříšek…

Jenže když se podívám pozorněji, vidím se, jak stojím bez hnutí u dřezu s hadrem v ruce, nebo s košíkem se bezcílně ploužím mezi regály. Něco si sice promyslím, ale primární úkol my trvá mnohem déle. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že většina myšlenek, co do hlavy přichází (poruch), nejsou nijak konstruktivní a často se opakují. Srhnuto a podtrženo, já paralelním zpracováváním čas neušetřím, ale naopak.