Pochopil jsem tajemství Shio Nage
Úvod
Tajemství techniky hodu do čtyř směrů (Shio nage, česky též šiho nage) jsem pochopil vloni na semináři v Dublinu, který vedl Sensei Henry Kono. Henry Kono je kanadský učitel aikida japonské původu, který byl v šedesátých letech studentem samotného O-sensei Moriheie Ueshibi.
Co je Shio Nage?
Při základní variantě Shio Nage útočí uke (tak se označuje student aikida, který na útočí na toho, kdo provádí nějakou techniku aikida, tj. na nage) tím, že chytí levou rukou nageho za pravé zápěstí. Nage se úchopu nevzpírá, nechá ruce před vlastním tělem a ustoupí do strany. Při tom se tělem otáčí doleva jakoby za pravou rukou, kterou zároveň zdvihá nad hlavu. Nyní uchopí ukeho zápěstí ještě levou rukou, takže se ruce spojí. Pod ukeho rukou se nage nakonec protočí, jeho levé zápěstí mu přiloží k levému rameni a hodí (nebo položí k zemi) ho ve směru svojí natažené pravé ruky.
Pochopené tajemství techniky
Takhle alespoň technika vypadá popsaná zvnějšku, díky čemuž to svádí při provádění se mylně soustředit na tu otočku a snažit se tělem podtočit pod ukeho rukou. Případně, pomoci si švihnutím zdvižené ruky do strany, aby se otočka dokončila. Takhle jsem to přesně dělal na semináři a upoutal jsem tak pozornost Henryho. Strávil se mnou celkem dlouhou chvíli, aby mi to vysvětlil, a tak nakonec po trpělívém navádění a opakovaném vysvětlováním jsem pochopil ten fígl. Cílem je v okamžiku, kdy jsou ruce u sebe a chystáme se k otočce, projít rovně před sebe, jakoby do okýnka, prostoru mezi vlastníma rukama. Tím, že máme ruce spojené s rukama ukeho, automaticky dojde k otočce.
Související články v kategorii Aikido
- Rozum v Temnici - dějství 2/6 - 21.1. 2008
- Jak souvisí naše hádky se sebevědomím? - 11.1. 2008
(1 votes, average: 4 out of 5)
Loading ...
Ano, to jsme si vyzkoušeli spolu a funguje to. U Aikikai federace, kde jsem i já, však dávají přednost dynamičtějšímu provedení - těžiště nízko (řádně pokrčené nohy), ruce před sebou pevně svírají ruku ukeho a pohybem enka (pohyb pánví o 180st.) dojde k fixaci ukeho před samotným nage (hozením).
Já osobně jsem otevřený jakémukoliv stylu, nevadí mi provádět jednu techniku více způsoby a nemám rád, když to instruktor nechce pochopit a říká, že to děláš špatně, když to jen děláš jinak (a také efektivně). Uvidíme, do jakého dojo se dostanu v Čechách, už se těším…
Ahoj Míro, to je zajímavý, s tou pánví to určitě vyzkouším.
Plně souhlasím, neexistuje jen jediný správný způsob provedení techniky, spíš se na každé technice může člověk něco naučit (respektive “prožít”) něco z principů, platných obecně. Jako třeba vypozoruje to, jak je technika plynulejší, když pohyb vychází z pánve, jak je lepší nechávat ruce před centrem těla a nenechat si je zavléci do strany atp.