2. dějství

Uvolňující proudy blaha se rozlévaly panovníkovi od krku směrem po zádech dolů. Jeho tělo odpočívalo v horké lázni, zatímco ramena mu hnětla drobná baculatá dívka, kterou Regard osobně považoval za velmi krásnou. Alespoň tak si král představoval následující chvilky po večeři. Celý uplynulý týden neměl k lázni ani jednou příležitost a velmi se na ni těšil. Alespoň do chvíle, kdy do pracovny vstoupil starší, důležitě vypadající muž. To doprovodil úderem do gongu, který měl zřejmě neustále zavěšen na pravém rameni.

„Pan Malwick Bystrý z Černé, královský herold, se vrací s novými zprávami ze Zilnaru.“

„Dobrá, pane ze Siru, uveď ho. Nezírej tak a proboha si pospěš, nemám času nazbyt. Čeká mě …

Do místnosti, v jehož středu za stolem u večeře král, vešel pomalu mladý, zarostlý muž. Jeho oděv nesl stopy dlouhé cesty a jeho tvář vypovídala o nedostatku spánku v poslední době. Oči prozrazovali únavu. Bylo však v nich ještě něco navíc, co na okamžik Regarda zarazilo.

„Par Talion, můj pane“, řekl Malwick sotva slyšitelným hlasem. Víc už dodávat bylo pro tuto chvíli zbytečné.

„Cože ? Proboha. Ehm. Děkuji ti Malwicku. Jdi se vyspat, abys mohl zítra vše vylíčit na radě. Slyš ty, pane ze Siru. Svolávám nejvyšší radu na zítra v 10 hodin. Zároveň vydávám příkaz mobilizace a požaduji splnění brané povinnosti všech mých leníků v maximální výši. Zařiď vše potřebné. Teď můžete jít. Oba.“

<< První dějství | Třetí dějství >>