Tiché, pravidelné bzučení naplňovalo místnost. Bylo natolik součástí toho místa, že jej téměř nebylo možné vnímat, stejně taj jako mihotavá modravá záře a vrzání židle. Příjemná a nevnucující se melodie doplňovala soulad. Nový zvuk. Něco Zvuk který sílí a mění se, něco nepravidelného a nepříjemného – zvuk bitevní vřavy a nářku raněných.

1. dějství

Wutra s Regardem stáli na nejvyšší věži královského hradu, který se nacházel ve východní části hlavního města svobodné Gardonie, Batalixu. Oba byli zachmuření a upírali pohled na hory západního horizontu.

Batalix, hlavní město svobodné Gardonie

„Nesouhlasím s tebou, Regarde. Tohle není obyčejný útok ani normální armáda. Je na tom něco zvláštního a nepochopitelného. Mám z toho strach…“

„Není nic podivného na tom, že armáda, kterou sestavil nějaký zbohatlík, dobyla Jakutsko a Severní Tyroly. Ty země byly vždycky příliš naivní na to, aby se účinně starali o svoji bezpečnost. Dokonce jim ani nestálo za to požádat nás o pomoc !“

„Nepodceňuj Akrijovy síly, můj pane. Jakutsko sousedí na jižních hranicích s pralesem plným agresivních kmenů a v boji s nim jsou tamní hraničáři zocelení. A navíc, podle neoficiálních zpráv, Jakutsko a Tyroly se Naratově agresi bránili společně.“

„A neúspěšně“, dodal Regard se znatelným znechucením ve hlase. Máš pravdu, Wutro, ostatně jako téměř vždy. „Měl bych si častěji uvědomovat, že to zvládáš lépe než já, ostatně za to tě platím.“. O Wutrovi se vědělo, že je jedním z těch, co ve chvílích meditace a soustředění slyší Hudbu. Věřil tomu a byl rád, že ho má ve svých službách. Byli přátelé.

„Přesto však ještě nechci vzbuzovat neklid mobilizací, která se může ukázat jako zbytečná. Nebojím se Narata. Pokud je pravda co se říká, a skutečně bylo Jakutsko pouze překážkou na jeho cestě do Gardonie, musel by projít Mladošínským pralesem. Nevěřím, že by to kdokoliv s tak velkou armádou dokázal.“

„Ještě je tu jedna možnost“, namítl Wutra.

„Ano, Par Talion. Mohl by projít přes osm průsmyků územím královny Sharon. Porazit oddíly, které jsou své paní i své zemi natolik oddané, že jí uctívají téměř jako bohyni“. Po tváři se mu rozlil pobavený úsměv. Vtipná představa.

Wutra pozoroval svého vládce. Nebyl starý, a přesto by se jeho panování dalo nazvat osvíceným. Vždycky dosáhl toho, o čem byl přesvědčen, že je dobré pro jeho lid a jeho zemi. Přesvědčit ho však nebylo nijak snadné, to věděl vrchní nexialista velmi dobře.

„Mám příliš málo informací pro své rozhodování, Wutro. Byl bych rád, kdybys provedl obřad.“

„Obřad poznání může trvat několik dní ,“ odpověděl starý muž překvapeně. „Během nich se mnou nebude moci nikdo mluvit, ani ty ne, pane.“

„Přesto tě o to žádám. Dostaneš vše, co potřebuješ, o to se osobně postará Karen. Běž, s přípravami začni ihned.“

2. Dějství >>